Dosáhnout už v mladém věku uznání a úspěchu, na který někteří marně čekají celý život, je ve světě vrcholového sportu jednodušší než se na vrcholu udržet delší dobu. Přesto je na způsobu, jakým čtyřiadvacetiletý brankář české fotbalové reprezentace PETR ČECH vystoupal na poli sportovní slávy i osobního marketingu, cosi výjimečného.
"Pokud se někam posouváte a vaše kariéra má vzestupnou tendenci, pořád máte nějakou motivaci. Každý ale jednou dosáhne svého vrcholu a z něj už vede jen cesta dolů. Myslím, že udržet se na něm je těžší než na něj vystoupat," vysype sám ze sebe s rozmyslem muž, jenž o své kariéře přemýšlí i jinak než jeho vrstevníci.
- Kdy jste si uvědomil, že byste mohl ve fotbale něco dokázat?
"První důležitá chvíle přišla už v deseti letech, kdy jsem si zlomil nohu a natrvalo jsem zůstal v brance. Ve čtrnácti jsem poprvé dostal pozvánku do národního týmu do patnácti let a uvědomil jsem si, že jsem na prvním schodě, ze kterého už nechci slézt zpět. Místo v národním týmu jsem bral jako důkaz, že pro mě ve fotbale existuje šance na velký úspěch."
- Nic ve vaší kariéře nepůsobí jako náhoda. Jako byste postupoval podle nějaké příručky. Co vám dodalo nejvíc sebedůvěry?
"Asi přestup z Čech do Francie, to byl pro mě zlomový okamžik. Do té doby jsem se musel naučit se o sebe postarat, ale doma je to vždy jednodušší. Ve Francii jsem zpočátku neuměl říct jediné slovo, neznal jsem tamní ligu a nevěděl, kdy mi v bance otevřou účet, abych si mohl dojít normálně nakoupit. Čtrnáct dní jsme s manželkou seděli v hotelu, tam mě vždy někdo vyzvedl, odvezl na trénink a zase zpátky."
- Myslíte, že brankář musí mít jiné lidské vlastnosti než hráči v poli?
"Musí se umět vyrovnat s tím, že chyby ke hře patří a bez inkasovaných gólů to prostě někdy nejde. Bohužel, někomu se za ně vynadat musí. Brankář se proto musí naučit žít s tím, že mu kritika může napadat na hlavu kdykoliv, i když je v tom někdy nevinně."
- Když se vaši spoluhráči radují z gólu, vy jste na opačné straně stadionu, když gól naopak inkasujete, jste ve středu dění. Uvědomujete si často, že vlastně děláte individuální sport uvnitř kolektivního?
"Ano, to platí pořád. Je to ale asi jeden z důvodů, proč jsem si tento post vybral. Mám rád všechny kolektivní sporty, ale zároveň jsem povahou individualista. Rád si o všem rozhoduji sám a úloha brankáře to vlastně umožňuje."
- Funguje to stejně i při tréninku?
"V Chelsea většinou trénujeme všichni dohromady, jako brankáři nejsme celou dobu stranou. Někdy mi ale připadá lepší, když jsem sám, protože mám větší klid a neovlivňuje mě nálada mých spoluhráčů. Ještě v české lize se mi občas stávalo, že si někteří hráči přišli trénink jen tak odbýt, a to pak z toho nemám nic ani já sám. V Chelsea si to ale nedovolí nikdo ani na konci sezony."
- Slyšel jsem, že fotbaloví brankáři jsou na tom podobně jako piloti formule 1. Fyzicky se příliš neunavíte, ale obrovský psychický tlak vás vyčerpá víc než ostatní hráče běhání. Je to pravda?
"Fyzické zatížení se s ostatními hráči nedá srovnávat, ale zkuste se devadesát minut na něco plně koncentrovat a ani na vteřinu nevypnout, protože každé vaše rozhodnutí může být rozhodující. To stojí spoustu energie. Proto je každý brankář po utkání vysátý jako houba."
- Jednou jste dokonce říkal, že jste při zápase tak koncentrovaný, až na jeho konci často ani nevíte, kteří hráči byli vystřídáni. Kde jste takovou schopnost získal?
"To vůbec nevím, neumím si to vysvětlit. Možná to mám vrozené, ale z dětství si tuto schopnost neuvědomuji. Je to ale obrovská výhoda, protože když udržím koncentraci na hodinu a půl a nevypnu ani na vteřinu, nic mě nemůže překvapit a i výkon je tím lepší."
__________________________________________________________
Velký rozhovor s Big Petem na stránkách LN
V interview pro magazín Pátek Lidových novin se Petr rozpovídal mj. o tom, jestli panuje mezi brankáři závist, o přátelství mezi fotbalisty, o penězích ve fotbale, o své ceně a popularitě či o tom, jak se žije jemu a jeho manželce v Anglii.
Celý rozhovor si můžete přečíst ZDE.
_______________________________________________________________ S Johnem Terrym o symbióze s Čechínem
Zajímá vás, jak vypadá typický obrázek z trávníku, na němž právě fotbalisté Chelsea dosáhli na další z mnoha výher? Utkání končí a PETR ČECH se jde podělit o svou bezprostřední radost s JOHNEM TERRYM, s nímž si plácne oběma rukama na znamení úspěchu. Takto si přejí štěstí i před začátkem střetnutí. Kapitán Blues je ostatně známý svou pověrčivostí, takže zmiňovaný rituál nikdy neopomene vynechat. V rozhovoru, který exkluzivně poskytl Petrovým stránkám, potvrzuje, že má k českému brankáři blízko fotbalově i lidsky.
"Mám s Petrem velmi dobrý, speciální vztah. Jak na hřišti, tak mimo něj. Naše spolupráce v obraně je fungující symbiózou. On mi hodně pomáhá a já jemu. Je to výborný kluk, co si na nic nehraje, a tak ho berou i všichni v kabině."
- Prozraďte, čekal jste před sezónou, že se Čechínovi podaří stát se týmovou jedničkou?
"Pro všechny - včetně mě - to byl docela šok, protože Carlo měl předtím skvělou sezónu se spoustou nul a fanoušci ho milovali. Pak přišel v létě 'Big Pete' a dokázal, že si místo jedničky zaslouží. Nechybuje, je vysoký a silný, umí vykopávát a má velmi dobré reakce. Chytá fantasticky (He's fantastic!)."
- Jak se těšíte na červnovou návštěvu Prahy? Už jste někdy předtím do české metropole stihl zavítat?
"Byl jsem tu jednou, na podzim 2002, když jsme zde hráli v Lize mistrů proti Spartě. Teď se sem vrátím. Petr mě a další spoluhráče pozval na pár dní, těším se na tu akci, že si ji pořádně užijeme."
- Nedávno jste byl zvolen hráčskou asociací Fotbalistou roku? Co pro vás toto ocenění znamená?
"Je to neuvěřitelná a jedinečná pocta, především proto, že mě zvolili ti, proti kterým týden co týden nastupuju v lize. Poděkování patří všem mým spoluhráčům, bez kterých by tohle nikdy nedokázal. Chelsea má letos opravdu výjimečnou sezónu a to, že v nominaci byli i 'Lamps' (Frank Lampard) a Pete to jen podtrhuje."
______________________________________________________________
S Pavlem Zíkou o Petrově cestě mezi elitu
Absolutní profesionalita a kombinace talentu a morálně volních vlastností, to jsou podle osobního manažera Petra Čecha a licencovaného agenta ČMFS, PAVLA ZÍKY - atributy, které dovedly jeho mladého klienta mezi fotbalovou elitu.
Manažer Rennes pronesl při jednání se zástupci Chelsea trefný výrok: "Je to obrovský pytel peněz, který za Petra nabízíte. Ale ten pytel si do brány nepostavíme." |
- Jak vůbec došlo k prvnímu kontaktu mezi vámi a Petrem? Poznal jste už tehdy, že se jedná o mimořádný talent?
"Na začátku roku 1998 jsem se vrátil do České republiky z dlouhodobého pobytu v zahraničí a rozhodl jsem se pro manažerskou činnost – zastupování hráčů. Mojí strategií bylo oslovit a získat mladé talentované hráče. Objížděl jsem dorostenecké ligy, sledoval a kontaktoval vybrané hráče. Jedním z vytipovaných hráčů byl také Petr Čech, který se stal na mistrovství Evropy do 16 let nejlepším brankářem a byl vybrán do All Star turnaje. Po tomto úspěchu jsem s ním absolvoval první osobní schůzku, které se vzhledem k jeho věku zúčastnili i jeho rodiče. Poznal jsem na ní, že se v případě Petra jedná o spojení výjimečné osobnosti a brankářského talentu, které je navíc podpořené skvělým rodinným zázemím. To vše mě utvrdilo v tom, že je tím správným hráčem pro budoucí spolupráci. Manažerskou smlouvu jsme podepsali k 1. 1. 1999, vzhledem k Petrovu věku se souhlasem rodičů."
- Můžete přiblížit základní agendu, kterou hráčovi vyřizujete? Jaké jsou hlavní povinnosti manažera špičkového fotbalisty?
"Priorita spočívá ve fotbalové kariéře hráče. Hlavní náplní mojí práce je starost o záležitosti vyplývající z profesionální smlouvy, kterou má hráč podepsanou ve stávajícím klubu. Dohlížím na to, zda jsou povinnosti zakotvené ve smlouvě řádně plněny, jak ze strany hráče směrem ke klubu, tak i samozřejmě naopak ze strany klubu směrem k hráči. Neméně důležitou oblastí je profesionální růst hráče, sem patří především jednání o možných přestupech, a to se všemi věcmi, které jsou s transferem hráče do jiného klubu spojeny. Mezi další služby ještě patří obchodní poradenství, právní servis, zdravotní služby, pojištění a investice, daňové poradenství a řízení osobnostních práv hráčů."
- Který z přestupů, jenž jste pro Petra realizoval, provázela nejsložitější jednání?
"Nejsložitější byl přestup do Chelsea, který byl i velmi mediálně sledovaný. Řešili jsme ho celý leden, jednou jsme byli takříkajíc nahoře, jednou zase dole. Rennes má ekonomicky silného majitele, peníze tolik nepotřebují, proto tedy funkcionáři klubu dlouho odolávali nabídce Chelsea. Však také manažer Rennes pronesl při jednání s Angličany trefný výrok: 'Je to obrovský pytel peněz, který nám za Petra nabízíte. Ale ten pytel si do brány nepostavíme.' Celé to dopadlo tak, že Chelsea měla o Petra takový zájem, že nakonec souhlasila s jeho působením v Rennes do konce sezóny, třebaže původně nechtěla takovýto návrh akceptovat."
- Jak byste porovnal jednotlivé transfery – přesun do Sparty, Rennes a Chelsea?
"Když se za zmiňovanými přestupy ohlédnu, všechny byly něčím mimořádné a výjimečné. Do Sparty odešel Petr v lednu 2001 v osmnácti a půl letech za cca dvacet dva milionů korun, což v historii našeho fotbalu byla a je rekordní částka vydaná za přestup brankáře. Do Rennes zamířil v létě 2002. Lidé se divili, proč jsme vybrali průměrný francouzský klub, když se už v té době ozývaly velkokluby. Správně tehdy zvítězilo hledisko, že bude mít v týmu jisté místo jedničky, čímž získá cenné zkušenosti a přitom si zvykne na tlak, jemuž jsou v mužstvech vystaveni zahraniční hráči. Byli jsme přesvědčeni, že Petr ve Francii brankářsky vyzraje, což vyšlo. Transfer do Chelsea pak jen dovršil jeho cestu mezi vybranou fotbalovou smetánku."
- S hráčem spolupracujete od počátku jeho profesionální kariéry. Které faktory podle vás rozhodly o tom, že je již ve svých dvaadvaceti letech brankářskou jedničkou v evropském velkoklubu i v národním týmu?
"Absolutní profesionalita, kombinace obrovského talentu a morálně volních vlastností."
- Osobně máte neoddiskutovatelný podíl na Petrově úspěšné misi mezi fotbalovou elitu. Cítíte v tomto směru alespoň malý pocit uspokojení z dobře odvedené práce?
"Určitě, proto tuto práci dělám. Z naší dobře fungující spolupráce, založené na maximální důvěře, mám skvělý pocit. S Petrem a jeho blízkými mám skoro až rodinné vztahy, často se stýkáme a vzájemně navštěvujeme."